Zavedení 55% cel na čínské zboží prezidentem Donaldem Trumpem přichází v době, kdy globální obchodní vztahy čelí napětí a nejistotě.
Abychom porozuměli dopadu těchto opatření, je nutné vrátit se do 70. let, kdy probíhalo tzv. tokijské kolo obchodních jednání. V té době Spojené státy, jako dominantní výrobní velmoc, usilovaly o obnovu světového hospodářství a byly ochotny obětovat část své výrobní základny výměnou za přístup na zahraniční trhy, zejména pro zemědělské produkty.
Místo vývozu amerických automobilů do Evropy se USA rozhodly investovat do lokální výroby – například automobilky Ford (F) ve Velké Británii a GM (GM) s Opelem v Německu. Čína tehdy ještě nebyla součástí mezinárodního obchodního systému. Klíčovým hráčem v oblasti vývozu průmyslového zboží v Asii byl Tchaj-wan, jehož údaje později v obchodních statistikách splynuly do kategorie „Asie, jinde nespecifikovaná“.
Po vstupu Číny do světového obchodního systému byly uplatňovány pravidla nejvyšších výhod (MFN), které umožňovaly jednotné a předvídatelné nastavení cel. Průměrná MFN cla Číny dnes dosahují zhruba 7,4 %, a i když údaje o amerických clech na čínské zboží nejsou přesně srovnatelné, nejsou o mnoho vyšší. Vzájemné obchodování tak dosud probíhalo v relativně vyváženém rámci.
Dnešní jednostranné zvýšení amerických cel na 55 % představuje podle globálních standardů mimořádně vysokou hodnotu. Místo vytváření prostoru pro domácí výrobu takové tarify spíše brání dovozu a zvyšují náklady pro spotřebitele i podniky. V případě, že pro čínské zboží neexistuje žádná domácí náhrada, což je častý případ, dopad je citelný zejména pro malé firmy, které nemají kapitál na předfinancování procleného zboží.
Američtí velkoobchodníci a drobní podnikatelé jsou tak nuceni hradit tyto dodatečné náklady dlouho před tím, než vůbec začnou zboží prodávat. Mnozí z nich to finančně nezvládnou a budou nuceni svou činnost omezit nebo ukončit.
Přestože ministr financí Scott Bessent mluví o vítězstvích v obchodní politice, realita je jiná. Spojené státy měly dosud systém, který podporoval rozmanitou nabídku produktů na trhu a umožňoval jak malým, tak velkým firmám zůstat konkurenceschopné. Nová celní politika tento rovnovážný systém rozvrací a nahrazuje jej nejistotou, v níž není jasné, kam americká ekonomika směřuje.
Jediným vítězem se v tuto chvíli zdá být Čína. Ta nyní může uvalit 10% clo na veškeré americké zboží, tedy víc než dříve umožňovala pravidla MFN. Navíc, vzhledem k americkým restrikcím na export vyspělých technologií, se většina amerického vývozu do Číny omezuje pouze na zemědělské komodity. I zde ale není zaručeno, že si americké firmy dokážou udržet konkurenceschopnost.
Zvláštní pozornost si zaslouží i oblast vzácných zemin, kde neexistuje realistická šance, že by se USA mohly stát soběstačnými jen kvůli celním bariérám. Složitost těžby, chybějící infrastruktura a ekologická rizika znemožňují rychlý přechod k domácí těžbě a zpracování.
Zavedením vysokých cel se Trumpova administrativa snaží nejen omezit závislost na Číně, ale také vytvořit dodatečné příjmy, které mají pomoci financovat dřívější daňové škrty. Ty však převážně zvýhodnily korporace a nejbohatší vrstvy. Naopak nízkopříjmové a střední vrstvy obyvatelstva budou nejvíce zasaženy – levné zboží z Číny bude buď hůře dostupné, nebo výrazně dražší.
V důsledku toho mohou americké domácnosti čelit nárůstu životních nákladů, aniž by za to dostaly jakoukoli kompenzaci v podobě lepší nabídky nebo větší domácí produkce. Akciové trhy, které často reagují na geopolitické kroky pozitivně, zde nemají příliš důvodů k oslavě. Vliv takto tvrdých opatření je spíše negativní a destabilizující.
Zkušenosti z posledního kola světových obchodních jednání, tzv. kola v Dauhá, ukázaly, že cla v rozmezí 1–5 % jsou v moderní ekonomice považována za běžnou „daň z přeshraničního prodeje“. Nejsou zásadní překážkou pro dovoz ani pro konečné ceny. 55% clo je však zásadní odklon od tohoto konsenzu a může se stát brzdou nejen pro dovoz, ale i pro celé logistické řetězce.
Důvodem, proč USA tradičně méně exportují, je velikost jejich domácího trhu. To však neospravedlňuje nastavení tarifního systému, který více slouží politickým zájmům než ekonomické logice. A právě v tom spočívá největší riziko této strategie – místo posílení domácí ekonomiky může vést k jejímu oslabení.
Trumpova 55% cla na čínské zboží jsou opatřením s dalekosáhlými důsledky pro americké firmy i spotřebitele. Místo slibovaného oživení průmyslu přinášejí vyšší náklady, nejistotu a hrozbu poklesu životní úrovně. Ve světě, kde byly nízké tarify považovány za samozřejmost, jde o krok zpět. A ačkoli má politika vysokých cel své politické zastánce, její ekonomický přínos zůstává velmi pochybný.
The British pound strengthened sharply against the US dollar on Monday after President Donald Trump announced a decision to delay military actions against Iran, stating that negotiations between the countries are progressing productively and may lead to de-escalation of the conflict in the Middle East. The rise of the pound was attributed to a reduction in geopolitical risks and falling oil prices, which put pressure on the dollar.
The weakening of the US currency was also reflected in the dollar index (DXY), which fell by 0.55%. This further supported the pound's exchange rate. Trump's post on the social media platform Truth Social, where he described the negotiations with Tehran as "very good and productive," contributed to improved sentiment in global markets. However, Iranian media denied the existence of direct or indirect contacts between the two countries.
Despite this contradiction, investor reaction was generally positive: Wall Street stock indices opened higher, while oil prices fell, further pressuring the dollar. Fatih Birol, the head of the International Energy Agency (IEA), stated that the current Middle Eastern crisis is having a greater impact on the energy market than both oil shocks of the 1970s combined, overshadowing the consequences of the conflict between Russia and Ukraine on gas supplies.
Against the backdrop of ongoing geopolitical uncertainty, major central banks that are in a cycle of monetary policy easing kept interest rates unchanged last week. This intensified doubts about the potential consequences of the Middle Eastern conflict for the global economy. Money markets are pricing in a moderate probability (about 52%) of the Bank of England raising the key rate at its June 18 meeting. Meanwhile, US markets do not expect a rate cut from the Federal Reserve and are assessing the likelihood of a 5-basis-point policy tightening at the June 17 meeting.
Fed officials are still closely monitoring energy price dynamics. Chicago Fed President Austan Goolsbee noted that he remains optimistic about the possibility of rate cuts by the end of 2026, but stronger evidence of sustained inflationary decline is needed for that to happen. He stated that current price risks are shifting toward inflation acceleration, and the key question is how long it will take for rising oil prices to significantly impact the economy.
In this context, Fed official Stephen Miran emphasized that the agency should not make decisions influenced by short-term events, as the balance of risks remains uncertain and hinders active measures in any direction.
From a technical perspective, prices are trying to hold above the 200-day SMA; if successful, bulls will have a chance. It is also worth noting that the Relative Strength Index (RSI) is close to positive territory, indicating bullish sentiment. The next obstacle will be the round level of 1.3500 or the 50-day SMA.
The table below shows the percentage change of the British pound against major currencies this month. The British pound has shown the greatest strength against the New Zealand dollar.
ForexMart is authorized and regulated in various jurisdictions.
(Reg No.23071, IBC 2015) with a registered office at First Floor, SVG Teachers Co-operative Credit Union Limited Uptown Building, Corner of James and Middle Street, Kingstown, Saint Vincent and the Grenadines
Restricted Regions: the United States of America, North Korea, Sudan, Syria and some other regions.
コンタクトする 
